Jak jsem se vyléčila z nemoci, kterou lékaři nebyli schopni identifikovat
Koncem května 2011 jsem začala mít na krku zvětšenou pravou uzlinu a to docela viditelně. Krk nateklý, ale příznaky nachlazení nebo jiné projevy jsem neměla. Tedy jsem to chvíli pozorovala, zkoušela nějaké bylinky na zvýšení imunity, jako je echinacea, vitamín C, energoton šťávy, čistící čaj z ostropestřece mariánského atd. Nic se k lepšímu ale nedělo. Uzlinka se začala projevovat i bolestí hlavy a krku a tak jsem se rozhodla navštívit svoji lékařku, aby se zjistilo, co to mám za nemoc. Moje lékařka ale byla pryč, tedy jsem zašla za její zástupkyní.
Tam jsem ke svému zděšení zjistila, že budu čekat v čekárně minimálně 2 hodiny, než se dostanu na řadu a vždy jsem viděla nervózní setřičku, když viděla, že je v čekárně tolik lidí. U lékaře už jsem dlouho nebyla, tedy nebyla jsem připravená na to, co se tam děje.
Přece jen jsem to vydržela a neutekla s rozhodnutím, že přece nusím zjistit co mi je.
U sestřičky jsem nahlásila všechny své iniciály a čekala s další pacientkou na zavolání od doktorky. Mezitím bylo vidět, že setřička nestíhá současně telefonovat, píchat injekce, brát krev a ještě hlídat minuty na kontrolu zkumavek, no a mezitím chystat pacienty k doktorce, semtam skočit do čekárny zjistit stav a nachystat pro někoho recept. Bohužel také ještě vše ťukat do počítače.
U doktorky se mi dostalo řádné kontroly , ale nic se nezjistilo, jen jsem dostala doporučení na rentgen zubů a hlavy, ultrazvuk uzlin a štítné žlázy a odběry krve. Fakt jsem si začínala říkat, jestli to chci skutečně absolvovat a zda to k něčemu bude. Intuice mi říkala, že k ničemu, ale mozek zvítězil," od čeho ti doktoři jsou!", řval.
Absolvovala jsem tedy další fronty a vyšetření a nakonec se zase nic nezjistilo, jen to, že mám obě uzliny zvětšené a tu pravou víc. No, ale to jsem věděla i já od začátku.
V tuto chvíli jsem začala být skeptická k našemu zdravotnictví a rozhodla se na věc jít jinak, pomocí svých známých léčitelů, i když nevím, co mi je.
Zavolala jsem známénu Otovi, který ovládá reflexní terapii a dohodla si s ním schůzku. Ten den se mi navíc vystupňovali problémy v tělě tak, že jsem ztrácela skoro vědomí a tlak, jakoby hlava se odpojovala od těla a ruce a tělo mě neposlouchalo. Skutečně jsem přišla k terapeutovi takříkajíc na pokraji svých sil.
Ota je muž, který už jen svojí přítomností dokáže vyvolat v člověku uvolnění a pak hned začne provádět tlaky na reflexní body na noze a různě na těle, srovná páteř, hlavu, krk a dobije člověka bioenergií. Už běhěm tlaku na body jsem cítila velkou bolest, ale vždy tlačí jen tolik, kolik se dá vydržet, pak ale následuje uvolnění a někdy jsem se tedy pořádně spotila i slzy mi vytryskli. Prosila jsem ho, aby mě nešetřil, že hodně vydržím. Říkal mi, které body mám zablokované a tedy bolavé, současně mi radil co mám dělat dál, aby se stav zlepšil a taky nevrátil. Nechci vám popisovat celý můj problém, ale dá se vše shrnout asi takto: měla jsem zablokovanou energii v tělě u hlavy a tam to nepokračovalo dál, tedy neproudila energie, jak by měla a od toho byli všechny fyzické projevy a problémy. Nejednalo se tedy o žádnou infekci, ale o bloky v páteři, v orgánech a v energii mé osoby.
Hned ten den jsem cítila velkou úlevu a intuice mi říkala, že to bylo to pravé léčení a že se zase vše u mě spraví do normálu. Oni totiž žádné příznaky nepřijdou jen tak najednou, ozývali se už dříve, ale člověk si s tím sám ne vždy poradí a někdy odsouvá problémy do pozadí.
Měla jsem ještě zajít za paní doktorkou, co mě vyšetřovala pro kontrolu odběrů krve a taky mě chtěla vidět, protože jsem jí říkala, že brzy odjíždím na dovolenou do zahraníčí a mám tedy obavy o svoje zdraví tam. Žádné výsledky krve ani jiné jí ale k diagnóze nepomohli a tak mi chtěla dát alespoň nějaké léky na zánět, pro případ potřeby. Tak jsem jí povykládala, že už mi pomohl reflexní terapeut a že je to jen otázka dní, kdy se vše spraví a že děkuji, ale léky žádné nechci, kor když se neví proč a nač. Navíc jsem jí říkala, že se chystám za biotronikem Tomášem Pfeifferem na jeho přednášku a že tam mi také pomůže. Tedy recept už napsaný roztrhala a ráda by mě viděla, jak se vrátím z dovolené. ( to se mi fakt nechce, zase ta fronta a čekání v čekárně). Samozřejně, že mě postrašila dalšími možnými diagnózami, jako je třeba mononukleóza a kdo ví co ještě by to mohlo být ,a že bych si měla nechat udělat ještě další vyšetření.
Za dva dny jsem ještě zašla na přednášku biotronika Tomáše Pfeiffera a velmi vděčně jsem vítala i jeho bioenergetické působení na konci přednášky, taky jsem to potřebovala.
Skutečně po dvou až třech dnech jsem už neměla žádnou bouli na krku, ani žádné špatné příznaky nějaké nemoci. Prováděla jsem samozřejně i sama sobě reflexní tlaky na body, jak mi říkal terapeut Ota a další potřebné úkony ke svému uzdravení.
Nic není náhoda, a tak mě během dalších dnů kontaktovali další mí známí, že mají nějaký zdravotní problém, a tak jen můžu doporučit reflexní terapii, biotroniku a znám i dobrou homeopatičku. Teď mám i vlastní zkušenost a ta je nedocenitelná.
Mám také srovnání lékaři/doktoři- a - skuteční léčitelé. Určení diagnózy, čas, výsledek, pocity během léčení a uzdravování............ nesrovnatelné. A hádejte kdo je na tom líp???
PS: Na dřívější mé zdravotní problémy, kdy si lékaři zase moc neporadily a já měla až chronické projevy, mi pomohla moje známá, co se zabývá konstituční homeopatií. Některé problémy souviseli s psychykou a některé se nastartovali životními problémy a po druhém porodu. Pomohla mi homeopatie vlastně úpravou energie v těle, myslím tím jemnohmotné energie, která byla rozhozená.
Vždy ale z velké části pomůže rozhovor s člověkem, který má skutečně zájem vám pomoci a to především po psychycké stránce a pak i po fyzické stránce. Problém by se ale stále vracel, pokud bych nepřišla na to, kde dělám chybu v životě a že musím změnit své myšlení a jednání tam, kde mám problém. O tom všem je ale taky homeopatie, biotronika , reflexní terapie a jiné léčitelské možnosti a samozřejně hlavně filosofie.
.jpg)
jpeg.jpg)
